Čtenářský deník

Sbírka 31 krátkých povídek podobající se jak kvalitou, tak i širokým zaměřením sbírkám Raye Bradburyho. Styl autorova psaní se mi zdál strohý a jednoduchý, což ale není na škodu. Charakteristické jsou krátké stručné věty a trochu podivné dialogy. Postavy jsou zcela anonymní (pan N. a podobně) a děj se často odehrává v neurčitém čase, kde lze pouze odlišit příběhy zařazené do vzdálenější budoucnosti. Opakujícím se námětem je zločinecké a detektivní prostředí, ale nikoliv pro zločin samotný, ale pro poukázání na nějakou lidskou slabost či jako prostředí pro humornou pointu na závěr. Komplikovaně znějící zápletka má často humorně jednoduché a překvapující vysvětlení.

Šin'iči Hoši (1926-1997) patří prý k nejznámějším japonským autorům sci-fi povídek. Napsal přes tisíc mikropovídek, tento literární útvar je v originále nazýván šotó-šotó.

Knihu vydala Mladá fronta v roce 2007, 248 stran.
Z japonskéhých originálů sestavil a přeložil Jan Levora.

Příběh spisovatele na volné noze sbírajícího materiály k biografii o vědci stojícím za sestrojením atomové bomby. Kontaktuje žijící příbuzné, navštíví bývalé vědecké pracoviště a pak ze zcela jiného důvodu odlétá na ostrov San Lorenzo, kde celý děj vrcholí tragickým koncem.

Kniha je od začátku do konce propletena bokonistickými citáty a poměrně pomalu vychází najevo, co to ten bokonismus vlastně je. Sarkastické náboženství, které nepopírá, že je založené na lžích. Jedním z hlavních motivů knihy je tedy kritika náboženství a dalším závažným tématem je otázka odpovědnosti vědců za své vynálezy.

Z anglického originálu Cats Cradle napsaného roku 1963 přeložil Jaroslav Kořán.
Druhé upravené vydání, Mladá fronta 1994. 200 stran

Již podle názvu zjevná parodie na Tolkienova Hobita. Bohužel, podobně jako třeba při čtení Rankinova Armegedonu jsem se nemohl často ubránit pocitu, že to je humor vydřený a krátkozraký bez nutnosti se nad tím trochu zamyslet. Tím nechci odradit případné zájemce o přečtení Hoblita, ale rozhodně nečekejte příjemný a trochu náročnější nevtíravý humor Prattchetovského typu.

Děj asi nemá moc cenu rozepisovat, je to Hobit v bledě-modrém. Hoblit Bingo Štiplík se vydává s čarodějem Randálfem a skupinou trpaslíků na cestu za pokladem draka Šmuka. Cestou naráží na spoustu podivných a nečekaných překážek, namátkou jmenujme třeba pivovar nebo pavoučí marxisty.

V dodatcích naleznete i upoutávku na (doufám:-) fiktivní knihu Poblit parodující tuto parodii. Nepřekonatelné lákadlo pro opravdové fanoušky :)

Z originálu The Soddit přeložila Lucie Matějková. Vydala Mladá Fronta v roce 2007. 256 stran
Ilustrace Douglas Carrel.

Popisování děje toéto známé trilogie (Společenstvo Prstenu, Dvě věže, Návrat krále) je asi zbytečné, obzvláště po jeho kompletním zfilmování Peterem Jacksonem. Zájemce o detailní rozbory odkazuji na dostatečné množství fanouškovských webů, případně na wikipedii.

Pána prstenů jsem četl poprvé někdy na střední škole a pokud si vzpomínám, tak jsem ho opravdu přečetl jedním dechem. Před nedávnem jsem se pustil do druhého čtení a stálo to za to, ačkoliv vzhledem k rozsahu knih a méně dostupného volného času mi to trvalo o poznání déle. Opět bylo těžké se od knihy odtrhnout a prostě jsem měl radost z toho, jak je to krásně napsané a přeložené.

Překrásný humorný příběh o padesátiletém luteránské knězi Huuskonenovi pochybujícím o náboženství a smyslu života.
Vymyslí si a trénuje disciplínu hod oštěpem ze dna studny do výšky, zimní noci tráví s mladou bioložkou při pozorování medvědího spánku, manželka ho doma nechce, je vyloučen z církve, cestuje do Ruska a poté na jih (výborné místo pro saunu) až se na poslední cestě jeho loď potopí kousek od doplutí do přístavu ... O humorné a absurdní situace tu rozhodně není nouze.

Konstruktér vesmírné lodi "Integrál" píše svůj deník, který by měl být odeslán spolu s dalšími uměleckými díly civilizacím v dalekém vesmíru. Popisuje svůj život a chválí uspořádání společnosti, ve které žije. Po celosvětovém konfliktu lidstvo téměř vyhynulo a nově vzniklý společenský řád je založen na aplikování myšlenek taylorismu na veškeré dění. Lidé jsou označeni čísly (hrdina je D-503), vše mají naplánováno, každá hodina jejich života má přesně vymezený účel, vše je v dokonale naplánovaném řádu, což podle ideologie přináši dokonalé štěstí ekvivalentní životu v ráji. Jakékoliv odchylky se trestají - veřejnou popravou. Známý svět končí u zelené stěny, která odděluje obývaný, uspořádaný a tudíž absolutně šťastný svět od okolního chaosu.

Sbírka povídek, básní a jiných krátkých literárních útvarů s podtitulem "Krátké fikce a divy". Většina obsahu byla již publikována po různých časopisech a jiných výběrových sbírkách. Náměty jsou především různé tajemné, fantasy či dokonce pohádkové a jinak smyšlené bytosti, věci a rituály zasazené do běžného a někdy zcela konkrétně současného světa. Některé povídky jsou postaveny na tom, že jsou prostě hezky napsány a námět je tak trochu všední. Více se mi líbí povídky s překvapivou pointou. Například zde uvedený příběh o spisovateli, který píše hororový román a vkrádají se mu tam humorné narážky a celkově mu to moc nejde ... postupně ale vychází najevo, že věci jsou úplně obráceně a on vlastně píše realistický román o světě, ve kterém se nachází. Nakonec se dává na fanatasy :)

Výborný příběh o síle lidského ducha a svobodě v nelidských podmínkách amerických věznic na počátku 20. století.

Darrell Standing, univerzitní profesor, je uvězněn za vraždu svého kolegy a ve vězení má problémy se podřídit dozorcům. Neprávem je obviněn z ukrytí výbušnin pro použití při vzpouře vězňů a většinu svého pobytu za mřížemi tak tráví na samotce a dozorci ho trápí svěrací kazajkou. Od spoluvězně se naučí zvláštnímu postupu, při kterém duše opouští tělo a toulá se v minulých životech. Díky tomu dokáže přežít neuvěřitelné fyzické utrpení a jeho osud ve vězení mu již nedělá starosti, což velmi popuzuje jeho dozorce, kteří mu nedovedou způsobit větší utrpení a tak nad ním ztrácejí moc. Ani smrt ho neděsí, protože ví, že ho čeká další život.

Příběh je inspirován osudem neprávem odsouzeného Eda Morella, který strávil pět let v samovazbě a po obnovení procesu, na kterém se Jack London podílel, byl propuštěn.

Z anglického originálu The Star Rover vydaného roku 1915 přeložil Josef Pospíšil.
V roce 1998 vydalo nakladatelství Labyrint (4. české vydání). 333 stran

Sbírka obsahující sedm povídek a rozbor díla Charlese Dickense. Název knihy je i zároveň názvem první povídky, jejíž hlavní postavou je člověk žijící s prasaty, kterého čeká smutný osud a to pohne myslí dětí, kteří se mu vysmívaly. Snaží se vymýšlet si možnosti, jak se mohl Čuňák Sneed zachránit. Autor od toho odvozuje svoji spisovatelskou dráhu.

Povídky od Irvinga se sice čtou docela dobře, ale nenašel jsem v nich skoro nic, kvůli čemu by stálo za to je vyzdvihnout. Autorova románová tvorba je podle ohlasů asi výrazně lepší.

Originální název: Trying to Save Piggy Sneed, vydáno roku 1993
160 stran

Již nemáte žádné soukromí, protože na vás někdo může nasadit telepata. Pokud ale máte podozření, že se tak děje, tak si zaplaťte skupinu inertů, kteří mohou telepata vyrušit. Nejlepší inerty má společnost pana Runcitera, jejíž vyhledávač talentů navíc objevil ženu se schopností měnit minulost. Konkurent však připravuje něco velkého, protože všichni konkurenční telepati a prekogové mizí do neznáma.

Žena pana Runcitera řídila firmu, ale teď je po smrti. Její tělo je ve Švýcarském moratoriu uchováváno v semivitálním stavu a pan Runciter se může s ní na omezenou dobu spojit a komunikovat hlasem. Radí se s ní při důležitých rozhodnutích týkajících se chodu firmy.

Román odehrávající se v období hospodářské krize (30. léta 20. stol.) na americkém jihu v malém městečku Maycomb. Malá, asi tak 7-8 letá holčička popisuje příběhy ze svého života - bydlí se svým starším bratrem Jemem s otcem Attikem, matku nemají. Otec je právník a snaží se vychovávat své děti jak nejlépe dokáže. Jeho postava je skoro ztělesněním moudrosti, ušlechtilosti, zásadovosti (to jeho dětem moc neimponuje), ale nepostrádá ani jiné dobré schopnosti (obě děti s údivem zjišťují, jaký je vynikající střelec a jsou rádi, že se mají čím ve škole pochlubit).

Uvolněné a nenáročné rozprávění o převážně humorných příhodách z pohledu skupinky mladíků dospívajících v období tuhého socialismu (asi 60. léta). Vypravěčův otec Béďa je sochař alkoholik. S kamarády chodí na pivo a plánují cestu k moři, nechodí do školy a vyvádějí všelijaké voloviny. Kniha byla námětem k filmu Pupendo.

4. vydání, Paseka - Praha 2003, 174 stran
ISBN 80-7185-589-8

Prý jeden z nejlepších Henleinových románů. Jelikož to tvrdí všichni, tak jsem čekal asi příliš a v důsledku jsem byl spíše zklamán než nadšen. Děj se nejprve rozbíhá poměrně svižně a zajímavě. Výprava z Marsu přiveze Michaela Smithe, potomka členů předchozí výpravy, který na planetě vyrostl a byl vychován Marťany. Mike to však nemá na Zemi vůbec jednoduché, protože je téměř negramotný a prakticky bezbranný. Mocní tohoto světa by ho nejradši viděli mrtvého nebo někde neškodně zavřeného. Shodou náhod ho však z nemocnice zachrání ošetřovatelka Jill a utiká s ním k Jubalovi Harshawovi, staršímu lékaři a právníkovi, který si v ústraní užívá zajištěného stárnutí při psaní literárně pokleslých děl pro masové publikum.

Život na jednom větším americkém universitním kampusu se vymkl ze svých již tak vyšinutých kolejí. Román zabírá časové období jednoho semestru, během kterého se však stane až příliš mnoho podivných a neskutečných věcí. Průvodcem příběhu je Bud, který přijel na Velké U učit. Bydlí na koleji a přes své kamarády sleduje postupný vývoj situace až k jejímu absurdnímu vyhrocení v lokální válku. Figurují zde všemi směry vyšinuté postavy a zájmové, politické či církevní skupiny. Nejkrutější jsou ale Krutobaltoslávci, nenápadně stojící v pozadí a držící v ruce nečekaný trumf. Samozřejmě nesmíme zapomenout na zmutované krysy ve skelepení, které z trochu vylepšeného DrD (resp. takové primitivní dřevárny) udělají boj o holý život. Kulty okolo magických zařízení jako je větrák, neonová reklama nebo sušička se pouštějí do boje se skupinou říkající si Teroristé. Všichni samozřejmě vypadají, jako že mají vypláchnuté mozky a přitom studují na univerzitě. Dívčí patro je na tom s inteligencí velice podobně - jen se zde zdůrazňuje uniformita názoru a taková ta prostoduchá vypatlanost, která je u mužů nahrazena demonstrací síly.

Při čtení románu jsem měl hodně dlouhou dobu pocit, že to vlastně není žádná sci-fi. Prostě vyprávění o anglické rodince, o dětech a drobných problémech s nimi. Po čase se to ale samozřejmě rozjede a vše dostává svižný spád a nečekaný závěr. Dvanáctiletý David slyší hlas a povídá si s ním. Začínají se u něj objevovat zajímavé změny v chování a ve vnímaní světa. Tvrdí, že si s ním povídá Chocky - bytost neurčitého pohlavím pocházející z jiného světa a snažící se poznat naší Zemi. Jeho rodiče se ho chtějí nechat vyléčit, protože se obávají, že se jedná jen o jakousi posedlost či schyzofrenii - především jeho matka nechce, aby její syn byl jiný.

Ve 40. letech 20. století publikoval Isaac Asimov v časopisech několik povídek o robotech. Tyto povídky měly velký čtenářský ohlas a tak byly vydány jako jedna kniha, která se stala jednou z těch opravdu klasických sci-fi publikací. Definuje zde tři zákony robotiky, okolo kterých se pak točí děj devíti povídek. Příběhy jsou zápisky z povídání novináře s robopsycholožkou Susan Calvinovou, která vypráví o historicky významných či zajímavých událostech z oblasti vývoje humanoidních robotů. První povídka je zasazena do období konce 90. let 20. století - o osmiletou holčičku se stará robot a ona si k němu vytvoří silné citové pouto. Matce se to vůbec nelíbí a tak nechá robota odvést, ale holčička to nese tak špatně, že její otec nakonec dohodne, aby se s robotem znova setkala.

Na přebalu knihy se dozvíte, že sbírka obsahuje deset sci-fi povídek. Ve skutečnosti jich tam je celkem dvanáct. Častým námětem je postapokalyptický svět na Zemi.
Hloupou bezmocnost je cítit z povídky Dny Fešandy Pat. Cizí civilizací zásobované komunity lidí přežívající v podzemních bunkrech na zničené Zemi tráví svůj čas bezstarostným unikáním do hry na minulost.

Jindy se naopak lidé snaží zastavit automatické továrny chrlící nadprodukci zboží a potravin, aby zabránili vyčerpání všech přírodních zdrojů. Autonomní systém továrny má však v rukou poslední trumf - cože to rozhazuje za malé kuličky? Ale né. To jsou další malé továrny....

Sbírka klasicky dobrých povídek Raye Bradburyho přinášející příjmné čtení. Kniha obsahuje většinou povídky zařaditelné do reálného světa (odhalení podvodníka v karetní sázkové hře, mexický cirkus, životní zvraty ...). Mezi ty nereálné až magické a snové patří třeba povídka Jízda naslepo vyprávějící o prodejci aut, který celý život nosí přes hlavu černý pytel. Přijede do městečka v novém luxusním autě, párkrát projede ulicemi a zájemci se jen hrnou ... jiná povídka si zase zahrává se smrtí prchající vesmírnou lodí na Mars, protože na Zemi jí nezbyla práce. Prostě žádné sci-fi nečekejte.

Popis několika dní v životě nově příchozího člověka do deformované reality podzemního komplexu sloužícího jako úkryt přebujelého byrokratického aparátu výzvědných služeb. Toto spíše absurdní drama je uvedeno výzkumnou zprávou o jednom z mála písemných pozůstatků civilizace obývající Zemi před zánikem papíru. První pasáž je na celé knize asi nejlepší. Vlastní deník (tedy ten písemný pozůstatek nalezený v archelogických vykopávkách) mě až tolik neoslovil. Čekejte nečekané zvraty, zajímavé novotvary ze špionážního prostředí a všeobecně paranoidní prostředí.

Příběh o přátelství mezi indem Azizem a angličanem Fieldingem z prostředí koloniální Indie mezi světovými válkami.

Angličané v pozici kolonialistů si udržují uzavřenou komunitu - prostě si importují Anglii do Indie - a na místní obyvatelstvo se dívají odtažitě a s podezřením. Fielding a Adela Quested jsou vyjímky. Adela se vydá se skupinou Indů na výlet do Marabarských jeskyní, kde dojde k incidentu a Aziz je překvapivě obviněn z toho, že se pokusil obtěžovat Adélu. Fielding věří v jeho nevinu a pohádá se s ostatními Angličany. Napjatá situace se vyřeší u soudu v prospěch Azize. Fielding pak odjíždí do Anglie a po návratu se shledává s Azizem, který v domnění, že si jeho přítel vzal Adelu, ani nečetl jeho dopisy. Román končí spíše skepticky konstatováním, že Anglie a Indie jsou dva rozdílné světy, jejichž obyvatelé asi nemůžou navázat opravdové přátelství.